otázka za milion

Ale jak už to tak bývá, ona ta otázka takto úplně položena nebyla...

Jedna z věcí, která mě na tomto studování přijde hodně fajn jsou jakési newslettery, které nám v podobě mailů chodí přímo od pana nejvyššího, Petra Škyříka osobně. Krásně strukturované, jednotlivé body očíslované, holt informační profík na první pohled. No a v tom listopadovém na mě vyskočila možnost podívat se kreativním okem na Národní knihovnu, resp. její část - Halu služeb. Neodolal jsem.

Upozornění!!!
Následující text může obsahovat odkazy na některé ze slavných 100 metod


Pan ředitel nakonec nepřišel, ale přítomné dámy ho zdatně zastoupily, o informace tedy nouze nebyla. A prohlídka byla důkladná. Nedostali jsme se všude, ale už třeba jen chodby (na obrázku níže) či studovna (na titulce), které prošly nedávno zdařilou rekonstrukcí, jsou krásnou ukázkou umu našich předků.


Zadáním však nebylo kochat se krásami barokních mistů, ale zkusit se zamyslet nad redesignem Haly služeb. To je nejmladší z objektů Klementina, dílo pana Machoně z roku 1929. Dnes vypadá takto.


Co?
Tady máme tedy zadání, mírně počmárané. Dvě spolu provázané linky, prostor a jeho náplň, architektura a její funkce/služba. Čas začít rámovat

Proč?
Během návštěvy jsme důkladně vyzpovídali přítomné zaměstnance a snažili se dopátrat (krom výše zmíněného v zadání), jestli existuje ještě nějaké další proč. A uspěli jsme. Zásadním ukazatelem, který je evidentně trápí, je trvalý pokles návštěvníků. Dle tabulky přiložené níže je patrné, že tento trend nastal již před "Covidem", nelze jej tudíž jednoduše svést na tuto anomálii.


Online služby ovšem vykazují opačný trend a v součtu pak offline + online dokonce roste. Není tedy problém se samotnou návštěvností či celkovým nezájmem o knihy, ale s formou nabízené služby. Začíná online otřásat smyslem Národní knihovny coby instituce v kamenné podobě? Ano. Co s tím? Otázka za milion.

Jak?
Přichází čas na přerámování výzvy. Jestli chceme dostat odpověď na otázku co s Halou služeb, měli bychom se nejdříve ptát, co se samotnou Národní knihovnou. Pokud začíná být její postavení takto nejasné v současnosti, čeho se pak můžeme dočkat v budoucnu? Pokud vnímáme Národní knihovnu jako nositelku vzdělanosti a zprostředkovatelku informací, pojďme hledat cesty, jak může toto své poslání naplňovat. Na řadu pak může přijít i otázka, zda je vůbec adekvátní mít sídlo ve druhém nerozsáhlejším stavebním celku v Praze. A není v tom samozřejmě sama, stejné téma řeší řada Národních knihoven po celém světě, zatím více či méně bez výsledku, viz výzkum od stolu. Ač se může zdát, že Klementinum a Národní knihovna jedno jest, není tomu tak ještě ani sto let. A dnes je doba sakra rychlá...

Nicméně právě toto pátrání po své vlastní identitě a hledání východisek nás může přivést zpět do Haly služeb.

Kde jinde než zde vítat hosty s otevřenou náručí a představovat jim to nejlepší ze sebe a zároveň se ptát? Pořádat debaty, výzkumy, workshopy a výstavy? Vytvořit zázemí pro kontakt s budoucnosti? Hledat sebe sama...

A není k tomu třeba mnoho, hlavně začít. Po odstranění přebytečných nánosů historie a nostalgie třeba takto: